pátek 4. září 2015

| Dominik Dán blogtour | - Ukázka z knihy Rudý kapitán č. 1

 


„Bradavice sou na kůži a tohleto je už jen holá lebka
a na tý už bradavice nejsou!“ namítal druhý závozník.
„Ňákej chytrej! Pan doktor, co? Kolik semestrů medicíny
si prošel?“
Postávali nad otevřenou rakví a mudrovali. Narážka na
vyšší vzdělání popíchla řidiče. Měl na to, tak přispěchal na
pomoc.
„Počkat! Nechejte to... mrknu se...“ přidřepl k rakvi a odborně
prohlížel temeno lebky.
„Jano... dej sem rukavice...“
Opatrně vsunul prsty do očních otvorů a lebku pozvedl.
Ohlédl se, zdali náhodou neupoutal pozornost truchlících
babek, a zaostřil pozornost na domnělou bradavici.
„Tohle... to není bradavice, ty... to je...“
Opatrně otočil lebku temenem dolů, přimhouřil oko
a skrze otvor po obratli zkoumal vnitřek.
„Proboha, chlapi...“
„Co je?“ projevil mladík netrpělivost.
„To je... hřebík!“
„Kecáš! Ukaž!?“
Lebka kolovala z ruky do ruky a spolu s ní rukavice. Každý
chtěl vidět nečekaný nález na vlastní oči.
„Fakt... je to hlavička hřebíku a... konec je uvnitř hlavy
a... co s tím?“ zeptal se konstruktivně mladík.
„Nóó...“ zaváhal řidič, ale tušil, že by s tím měli něco
udělat.
Nejrozhodněji se zachoval zpocený kopáč. Utřel se do
špinavého trika a přes ramena si přehodil blůzu od montérek.
Unavenými pohyby posbíral ze země nářadí.
„Nic! Já teda nic! Hoďte všecko dovnitř a fofrem ho odvezem.
Zejtra to tu všude zahrnem a konečně vocaď vypadnem!“
„Jenže... co ten hřebík…“ váhal řidič, „nemělo by se to
ohlásit?“
„A komu? A co jako? Žes našel hřebík? Koupím ti jinej,
a teď už nezdržuj a hoď ji zpátky do bedny!“
„Neblbni... co když je to něco vážnýho! Měli bysme na to
někoho zavolat...“
„A koho? Mistra? Ten s náma leda vyjebe, že nám spadla,
a eště nám vodrbe prémie!?“
„Mistra ne... ale... co když je to fakt něco vážnýho?!“
„Co jako?“
„Třeba... vražda?!“
Jeden z mladíků hekl.
„Co bučíš?! Stará vražda! Úplně normálně to může bejt
stará vražda, to vám teda povím!“ nedal se odbýt řidič.
„Chytráku... hotovej Šerlok...“
„Šerlok! Ale... fakt by se měl někdo zavolat... myslím si.
Možná policie...“
„Ty debile!! Fízly, to teda akorát. Doteď tam ležel a nikomu
nevadil a najednou budeme volat fízly!! Kromě toho...
poldové automaticky podezřívaj každýho a všechny a nejvíc
ty, co něco hlásej!! Mě z toho vynechte, mám svý zkušenosti,
posledních osumnáct měsíců mi stačilo! Du vod toho!“
„Počkej! Tak... co s tím?“
Nikdo se ani nepohnul. Nevěděli.
„Co když řeknou, že jsme ho zabili my?“ ozval se nesměle
mladík
„Fízlové nejsou takový magoři jako ty!“ nenechal se zastrašit
řidič, jako by ho vzrušovala představa, že objevil úžasný
poklad a tihle závistivci mu chtějí jen všechno pokazit.
„Hřebík je rezavej, i debil pochopí, že byl zatlučenej už dávno...“
„I poldové?“ nedal se kopáč.
„No...“ zaváhal řidič. Takové zkušenosti jako kopáč neměl.
„Tak vidíš! Naposledy mi jeden tvrdil, že sem ukrad kolo
za vosum litrů a prej neoprávněně užíval a… vyfasoval sem
rok a půl! Moh sem mu do zápisu vykládat, co sem chtěl, furt
mlel svoje! Ani sem si neprdnul a byl sem v lochu! Nevinně!“
„Takže... tys sis na kolo ani nesed a oni tě zašili?“
„Jasně že nesed!“ vmetl jim do udivených tváří. „Střelil
jsem ho...“ zabručel si pod nos a vykročil pryč.
Ušel tři kroky a zeza multikáry se vynořil mistr. Chlapi
byli natolik zabraní do hovoru, že si nevšimli jeho příchodu.
„Tak co, panstvo, dokdy tam na vás mám čekat? A zasype
je kdo? Svatej Petr, anebo se zaházejí sami?! A... jéžišikriste!!“
strnul, když zahlédl, co má řidič v rukou. „Vy jste
ji otevřeli!? A... na co!?“
„Cvakal zubama... Jano mu chtěl dát deku...“ zamektal
kopáč a už tušil, že bude zle.
„To je trestnej čin! To se nesmí!! A... neviděl vás někdo?“
mistr se ustrašeně rozhlížel kolem.
„Ne...“
„Proč jste ji...“
„Spadla nám a sama se otevřela!“
„Aha! Šikovný ručičky, není nad ně, co? Hoď ji fofrem
dovnitř a pryč vocaď. Mám ňáký hřebíky, přiheftnem to
a zakopeme...“
„Mistře! Ale... je tu jeden hřebík...“
„No bezva. Já mám hřebíků pár... ty budou stačit!“
„Ale ten hřebík je v hlavě!“
„V jaký hlavě?“
„V týhle!“ natáhl k němu řidič ruku.
„Proč?“
Tato záludná otázka vyrazila všem dech. Jediný, kdo byl
schopen udržet s mistrem krok, byl řidič.
„No... až tak daleko jsme se v pátrání zatím nedostali...“
mlel a ostatní jen valili oči. Báli se o prémie a nechtěli to pomrvit
víc, než to už bylo.
„Ukaž...“
Mistr si nevzal rukavice, pouze chňapl řidiče za zápěstí
a otáčel jím ze strany na stranu.
„Jéžišmarjá! Fakt! Hřebík!“
„Co budeme dělat?“
Nyní byl na koni řidič. Mistr si zamyšleně mnul bradu.
„No... chlapi... já nevím, ale raději zavolám kriminálku...“
Kopáč křepce vykročil a rychle odcházel.

Strana 13 - 15 
Pokud Vás ukázka zaujala, knihu můžete koupit již od 7.9. 

Žádné komentáře:

Okomentovat