Zakázaná hra: Lovec (L. J. Smith)

Od knihy jsem moc neočekávala, jelikož jsem už četla autorčiny Upíří deníky, které moc nezaujaly. Přesto mě zajímalo, jaká bude její (u nás) nová kniha. A tak jsem si jí, když byla v knihovně, půjčila.

Když vcházela do obchodu, myslela si, že jen koupí dárek k narozeninám a zase půjde. Prodavačovy bledě modré oči ji ale zcela uhranuly. Když odcházela, v ruce nesla HRU a také mrazivou jistotu, že ten pohled neviděla naposled.
Na oslavě Tomových narozenin začne Jenny společně s ostatními novou Hru hrát. Večer plný zábavy se však změní v noc hrůzy a posedlosti láskou. Hra se totiž pro sedm přátel stane novou realitou, které vládne Julian – Princ stínů. Démonický prodavač z obchodu, nemilosrdný lovec, který se nezastaví před ničím.
Zakázaná Hra začala a kdo prohraje, zaplatí…

Zdroj

Ze začátku po mě Smithová hodila přehršel postav a měla jsem problém se v nich orientovat. Nepamatovala jsem si kdo je kdo a jakou má v příběhu úlohu. Brzy jsem pár jmen zapomněla a některé jsem si zapamatovala, hlavně asi protože byly zajímavé nebo se v příběhu objevovaly často. Postupem času a stránek jsem si začala zvykat a v druhé polovině knihy bych dokázala jména všech postav odříkat zpaměti. (Ne, že bych to zkoušela.)


Jenny, není tak úplné blbá, ale ztotožnit se s ní jsem nedokázala. Určitě to pro ni muselo být děsivé být jedinou, koho kdy "princ temnoty" miloval, ale nějak to ve mě nevzbuzovalo soucit. Ostatní postavy byli fajn, ale takové nemastné neslané, ničím nevýjimečné. V podstatě jsme se o nich nic nedozvěděli. Jen jejich jména a jejich noční můry.
Zato postava Juliana byla zajímavá, dokonce se mi svým způsobem i líbila. Byl tajemný a osamělý. A svým způsobem i trochu zvrhlý. Víc než trochu. Díky němu byla kniha trochu zajímavější a taky zvrácená (občas). Jeho "flirtování", vnucování, vyznávání lásky. A jak zvráceně se to Jenny snažil dokázat, jak zvráceně se ji snažil získat. No holt, takoví lidé taky existují. Zvrhlíci. (Jo, už s tím slovem "zvrácený" končím. Já za to nemůžu, ale to slovo Juliana prostě vystihuje.) Ale právě to bylo na knize to nejlepší, nejzajímavější. Juliana jsem si prostě oblíbila. Jeden z mála záporáků, na které jsem se chytla.

,,Ty nevíš? Je to tvoje noční můra - sama jsi ji namalovala."

,,Já jsem namalovala, jak otvírám módní katalog a zjišťuju, že je prázdný."

Jelikož kniha byla psána z pohledu autorky, nebyly dostatečně popsány popisy hlavní hrdinky, tudíž jsem nechápala, co Jenny na konci knihy vedlo k jejím rozhodnutím, které uskutečňovala. Proč se chovala tak, jak se chovala. Závěr byl, až na nepochopení rozhodnutí Jenny asi tou nejzajímavější částí knihy, trochu napětí se čtenář dočká... ale konec? Konec je takový poloviční cliffhanger, určitě bude pokračování. Musí být. A věřím, že bude ještě temnější než Lovec.

,,Hm. Věříš... věříš v ďábla?"

 ,,Znám jednoho démona, Dakakiho, a ten způsobuje, že jsi nadržená."

Přišlo mi, jako by Smithová nedokázala vykreslit prostředí, postavy, pocity a různé situace, takže celý příběh byla vlastně jen obyčejná bezduchá slova bez poslání, postrádalo to tajuplnost, plynulost textu.

Co ovšem musím ocenit, je autorčina nápaditost. Vymyslet všechny noční můry postav vyžadovalo kreativitu. Spoustu kreativity. Chvílemi byla kniha děsivá tak, že čtení v noci jen při svitu lampičky vyžadovalo velkou odvahu. Jako čtenář jsem se děsila každého stínu i každého šustnutí. Ale žádného Stephena Kinga nečekejte, to zase ne.

Nápad je skvělý, originální (podobný filmu Zathura, ale zároveň úplně odlišný), ale jeho zpracování krapet pokulhává. Smithová to mohla napsat lépe, lépe vykreslit všechny aspekty příběhu a dodat jim život.

Nejsem si úplně jistá, zda budu ve čtení této série pokračovat. Možná ano, možná ne, ale že by jsem si to musela za každou cenu přečíst, to říci nemohu. Prozatím ale mohu říct, že jako oddechovka to není špatná kniha, ale nic světoborného. Jak se říká... Neurazí, ale ani nenadchne.

Originální název: The Forbidden Game: The Hunter

Série: Zakázaná hra #1

Nakladatelství: Fragment

Počet stran: 224

Rok vydání výtisku: 2015

Přeložil/a: Zdík Dušek

Databáze knih/Goodreads

 

A jo... původní obálka je vážně divná. Český cover je dost podobný Upířím deníkům, je docela pěkný. Hlavně se mi tam líbí to kolečko kolem názvu.